Jiří Král Česká grafická unie, Praha, 1941, poloplátěná vazba, apart, s 80 vyobrazeními, mapkami a se 4 vyklápěcími mapami, antropologie, výborný stav.
Autoři čísla (výběr): Roland Barthes, Karla Black, Blanka Činátlová, Mate Dolenc, Jonathan Safran Foer, Bára Gregorová, Václav Hájek, Bodil Jönssonová, Christian Kracht, Peter Krištúfek, Elad Lassry, Mark Leckey, Filippo Tommaso Marinetti, Helen Marten, Lubomír Martínek, Petr Měrka, Vladimir Nabokov, Alice Nikitinová, Michel Onfray, Fabio Parasecoli, Yves Petry, Markéta Pilátová, Zója Pírzád, Michael Pollan, Johana Pošová, Matěj Smetana, Víťo Staviarsky, Šimon Šafránek, Meir Šalev, Antonín Tesař, Lydia Zepeda Jídlo představuje jednu z antropologických konstant procházejících napříč lidskými dějinami. I dnes, kdy je v módě tzv. fusion kuchyně, synteticky spojující prvky různých národních kulinářských tradic, tvoří jídlo stále jeden ze základů náboženské, kulturní i osobní identity. Nové etice jídla v souvislosti s kritickou analýzou stavu současného potravinářského průmyslu i běžných stravovacích návyků je věnována ústřední trojice esejů amerických teoretiků Lydie Zepedové, Roberta Albrittona a Rogera J. H. Kinga. Podobně kritický tón nalezneme v eseji o vaření a souvisejícím rozhovoru s předním americkým novinářem, který se věnuje problematice jídla, Michaelem Pollanem. Zákulisí masného průmyslu ve vztahu k vegetariánství a právům zvířat se věnuje reportáž spisovatele Jonathana Safrana Foera. O narušeném vztahu jídla a času píše švédská esejistka Bodil Jönssonová. Poněkud lehčí tón pak přináší ironická analýza postojů k jídlu v časopisech pro muže Fabia Parasecoliho, stejně jako esej o šampaňském a filozofii Michela Onfraye či pocta klasikovi moderního gurmánství Brillatu-Savarinovi z pera francouzského filozofa a esejisty Rolanda Barthese. Sebestřednou bombastičností a provokativními tezemi nešetří do češtiny poprvé přeložený Manifest futuristické kuchyně Filippa Tommasa Marinettiho z roku 1930. Původní českou esejistickou tvorbu zastupují texty spisovatelů Markéty Pilátové a Lubomíra Martínka, antropoložek Markéty Slavkové a Ivety Hajdákové, jednoho výtvarného – Václava Hájka – a literárního – Blanky Činátlové – teoretika. Pro většinu z nich je charakteristický lehký a hravý tón, ať už pojednávají o mediální hysterii kávových puristů, teorii hladovění, původu českého štrúdlu nebo sladké chuti v literatuře. Když k tomu připočteme ještě žánr existenciálního jídelního cestopisu a gurmánského bildungseseje, je o to zřejmější pestrost témat a přístupů, jež si autoři zvolili. Stejnou pestrost – tematickou i geografickou – nalezneme v překladové beletrii: Meir Šalev (Izrael), Mate Dolenc (Slovinsko), Wojciech Górecki (Polsko), ruské trojice Lev Losev, Pjotr Vajľ a Alexandr Genis, Yves Petry (Belgie), Christian Kracht (Švýcarsko), Augustín Fernandéz Mallo (Španělsko) ale i autoři z Íránu (Zója Pírzád), Saudské Arábie (Badríja al-Bišr) a Vietnamu (Nguyen Huy Thiep). Posedlost pizzou nebo novým světovým řádem založeným na pojídání kokosových ořechů, tradiční kavkazskou hostinu i případ nedávného kanibalismu, to jsou jen některá z témat. Pomyslnou tečku pak představuje ukázka do češtiny dosud nepřeloženého románu Ada rusko-amerického klasika Vladimira Nabokova. Sekce věnovaná české a slovenské beletrii tradičně přináší mladé či debutující autory – Martin Jun, Michal Děd, Bára Gregorová, Peter Krištúfek a Víťo Staviarsky. Filmová část se zaměřuje na obraz jídla v americkém (Šimon Šafránek) a východoasijském filmu (Antonín Tesař), stejně jako na pozitivní aspekty nestandardních stravovacích návyků (Tomáš Stejskal). Černý humor a větší než malé množství cynismu obsahuje původní komiks výtvarníka Dávida Marcina a prozaika Petra Měrky. A stejně jako v každém roce literární texty doplňuje rozsáhlá barevná obrazová příloha současného výtvarného umění. Portfolia dvou českých a čtyř zahraničních umělců provázejí rozhovory s umělci (Alice Nikitinová a Matěj Smetana) a autorské profily (Karla Black, Helen Marten, Elad Lassry a Mark Leckey). Skutečnou výtvarnou tečkou za celým číslem pak představuje obrazová příloha věnovaná knedlíkům ve fotografiích Johany Pošové.
Hans Kaufmann Panorama, edice Cesty arabské vědy a kultury, 1982, Praha, brožovaná, 180 str. + obrazová příloha, kraje nesou známky užití, jinak pěkný stav.
Vratislav Mazák, il. Zdeněk Burian a Vratislav Mazák Práce, Praha, 1986, celoplátěná vazba s přebalem, pěkný stav. Paleoantropologická kniha s ilustracemi autora a Zdeňka Buriana. Vědecky zpracovaný námět o vývoji lidstva, jeho podobách a projevech, historii nálezů a nálezců; vše, co lze pojmout do populárního zpracování starší doby kamenné. První vydání. Velice podrobně a pečlivě sepsaná odborná kniha.
František Burda OFTIS, Ústí nad Orlicí, 2011, brožovaná, nová. Jméno Karola Wojtyly je v běžném povědomí spojeno s papežským úřadem Jana Pavla II. Málokdo však Karola Wojtylu zná jako autora divadelních her a básnických sbírek nebo jako autora divadelních kritik nebo svébytných filosofických studií, které sepsal před rokem 1978. Wojtyla svojí antropologií postavenou na fenomenologické metodě uskutečňuje skutečný antropologický obrat. V souvislosti s jeho pohledem na člověka můžeme hovořit o novém humanismu. Wojtyla uskutečňuje odvážný pokus přepracování a obnovení filosofického myšlení, které opírá o antropologii. Jeho antropologie je díky metodologickému východisku zkoumání zkušenosti naprosto nezávislá na kritériích jakéhokoli filosofického systému. Na základě daných zkušeností člověka však vzniká systém, který je kompozicí, vzniká teorie, která v sobě snoubí zkušenost a logiku. Tento rozměr Wojtylova myšlení ukazuje na jeho podstatně dialogickou povahu. Tu jsme se snažili ukázat ve srovnání pohledů na člověka některých moderních myslitelů, na které Wojtyla ve svém díle přímo či nepřímo reaguje jako je Karel Marx, Ernst Bloch, Sigmund Freud, Erich Fromm a Jean Paul Sartre. Wojtyla s nimi nevede ostrou polemiku, ale snaží se jim porozumět, ocenit jejich správné intuice a jejich závěry obohatit a prohloubit. Wojtyla ukazuje, že humanistická koncepce může jako humanistická obstát jedině tehdy, je-li současně koncepcí personalistickou. Wojtylovu antropologii můžeme také chápat jako personalistický humanismus.
Jared Diamond Jan Melvil Publishing, Brno, 2014, vázaná s přebalem, 488 stran, kniha je nová. Naše těla jsou pořád ještě lépe adaptovaná na podmínky tradičního způsobu života než na podmínky toho moderního. Jared Diamond tentokráte čtenářům předkládá vlastní zkušenosti, zážitky i nejzajímavejší poznatky z desítek let své práce na tichomořských ostrovech. Vše doplňuje fakty z prostředí dalších tradičních národu, jako jsou Inuité, Agtové, amazonští indiáni nebo třeba !Kungové z africké pouště Kalahari. Tradiční společnosti však rozhodně neromantizuje: některé z jejich zvyklostí jsou pro nás šokující a je nutno rozlišovat, co vede k lepšímu fungování lidstva a co nikoliv.
Dr. Jar. Vlach Nakladatel I.L. Kober, b.d., cca kolem roku 1920, vázaný mohutný svazek, druhé opravené a doplněné vydání, pěkný stav. Kolosální etnografické dílo Dr. Jar. Vlacha jež v našich zemích snad ani po sto letech nebylo překonáno. Obsahuje popis životního prostředí, kultury, náboženství snad všech důležitých etnik světa, včetně Evropy; Se svým rozsahem 720 stran je to dílo vskutku impozantní; vše je doplněno 458 přílohami a vyobrazeními v textu, abecedně řazený rejstřík je samozřejmostí; Velmi obsáhlá, dnes už historická, kniha, která je součástí edice: Velký zeměpis všech dílů světa. První (obecná) část se věnuje vývoji lidstva, způsobům bydlení, zdobení, šacení, kroje, používání zbraní, vývoji lidské společnosti, rozvoji vzdělanosti, náboženství a podrobně popisuje všechny národy světa.