Pavel Mantegazza I. L. Kober, Praha, kolem roku 1929, původní celoplátěná vazba, obsahuje fotografické přílohy (ukázky viz další náhledy), trochu naprasklý hřbet, jinak dobře zachováno. Paolo Mantegazza ( 31. října 1831 - 28. srpna 1910) byl italský neurolog , fyziolog a antropolog , známý pro své experimentální zkoumání listů koky na jeho účinky na lidskou psychiku. (antropologie)
J. Burian, B. Mouchová Mladá fronta, Praha, 1974, edice Kolumbus, celoplátěná vazba s přebalem, dobrý stav. Etruská civilizace, která se vyvíjela na území Itálie přibližně od 8. století př. n. l. a položila základy římské kultury, dodnes nepřestává udivovat svou vyspělostí. Etruští inženýři byli vynikajícími staviteli měst a propracovaných vodovodních systémů. Etruská sochařská díla – například proslulá Vlčice kapitolská nebo Apollon z Vejí – se zařadila mezi opravdové perly starověkého umění. Přesto o původu této civilizace víme pramálo. Stejně jako o jejím tajemném jazyku, jehož jedna část vycházela z řecké abecedy, druhá má však, stejně jako geneze Etrusků, původ neznámý. První obecně přístupná publikace v naší literatuře objasňuje, pokud kusé prameny dovolí, existenci Etrusků, zapomenutou a znovu objevenou, jejich velmocenské postavení, rozsah jejich říše, původ obestřený tajemstvím, problémy řeči a písma, základy moci i příčiny pádu, život ve městech a na vesnici a posléze výtvarné umění. Početné obrazové přílohy dotvářejí výklad. (Středomoří, Itálie, Toskánsko). Řecký filozof Aristoteles ve 4. století př. n. l. překvapeně popisoval, jak při slavnostech etruské ženy hodují se svými muži ležíce po jejich boku. Jeho údiv pramenil z toho, že v antickém Řecku měly na hodovní slavnosti povolen vstup pouze prostitutky. Prostituce existovala i u Etrusků, ale docházelo k ní především pod rouškou ušlechtilých cílů. Tzv. svatá prostituce se odehrávala ve speciálních chrámech, kde se v jednotlivých celách oddávaly kněžky poutníkům, aby obohatily nejen chrám, ale hlavně samy sebe.
Sylvanus G. Morley Orbis, Praha, 1977, celoplátěná vazba s přebalem, na předtitulu nesouvisející dedikace, dobrý stav. Mayové jsou původní obyvatelé jižního Mexika a severní části Střední Ameriky. Každá z nich má svou vlastní částečně odlišnou tradici, kulturu či historickou identitu. Počátkem 21. století zde žije okolo 6 milionů potomků Mayů. Někteří se téměř integrovali do moderní kultury, která je obklopuje, jiní pokračují ve svých tradicích a často mají jako mateřštinu jeden z mayských jazyků. Největší část současné mayské populace žije v mexických státech Yucatán, Campeche, Quintana Roo, Tabasco a Chiapas, dále jsou Mayové ve Střední Americe ve státech Belize, Guatemala (např. Mayové Guatemaly jsou Quiché, Mamesové, Pocomam, Kakčikelové, Ixil, Kekchi, Tzutujil, Jacaltec a Xinca1 Yucatán. Karibik, etnické skupiny. Kniha popisuje nejúplněji celou jejich kulturu, umění, astronomii, písmo, zemědělství, život prostého lidu a specifický nábožensko-filozofický výklad světa. Kniha je doplněna o obrazový doprovod, plánky, ukázky písma a navíc fonetickou výslovnost španělských a indiánských slov. (antropologie)
Jana Součková Mladá fronta, Praha, 1979, celoplátěná vazba s přebalem, pěkný stav. Starověký Přední východ označuje starověké civilizace Přední Asie (Sýrie, Palestina, Fénicie, Malá Asie), Mezopotámie , Íránská vysočina , starověký Egypt a Arábie v období od konce pravěku ve 4. tisíciletí př. n. l. do vpádu Arabů v první polovině 7. století. Dějiny starověkého Orientu jsou součástí historie starověku. Zachycuje život tehdejšího člověka v nejrůznějších oblastech jeho činnosti – práce, zábava, náboženské úkony, válka, stavitelství, řemesla. Bohatý obrazový doprovod.
Josef Wolf Svoboda, 1970, Praha, vázaná s přebalem, 242 str., přebal nese mírné známky užití, jinak pěkný stav. Současný český antropolog a etnolog vytvořil touto knihou „úvod do studia přírodních národů“. Porovnává formy života, zvyky a hmotnou i duchovní úroveň kultury rozmanitých nejzaostalejších a zároveň nejstarších etnických skupin – starých obyvatel Austrálie, Tasmánci, Křováci, Pygmejové, Masajové, Hotentoti, Eskymáco, Negritové, poslední Indiáni Ohňové země a další.
Lubor Niederle Nákladem Jana Laichtera, edice Laichterův Výbor nejlepších spisů poučných, 1909, Praha, celoplátěná vazba se zlacením, součástí rozkládací mapa, 197 str., na titulu cizí podpis, pěkný stav. Slované, slovani.
Jacob Bronowski Odeon, Praha, 1985, celoplátěná vazba s přebalem, přebal ve hřbetu u hlavy a paty trošku odřený, jinak pěkný stav. Autor čtenáře provádí dějinami, věnuje se oblastem, které považuje za důležité z pohledu vývoje a vzestupu člověka. Byť se první kapitola věnuje některým antropologických nálezům, celý text je ve znamení kulturního vývoje. Oceňuji závěrečnou kapitolu, kde autor lehce naznačí obavu o budoucnost západu. Západu, který se vzdal odvahy objevovat a dal přednost pohodlnosti a strnulosti. Z dnešního pohledu doslova prorocká slova. Bohatý obrazový doprovod.
R. Leakey, R. Lewin Mladá fronta, Praha, edice Kolumbus, 1984, celoplátěná vazba s přebalem, obálka stav viz foto, knižní blok v pěkném stavu. Americký paleontolog Leakey a biolog Lewin se ve své působivé knize snaží s pomocí kosterních nálezů, nejstarší hmotné kultury ale i z chování současných zvířat, převážně primátů, odvodit syntetický pohled na vývoj člověka, hlavně jeho kultury, ekonomiky, jazyka, sexuality a agresivity. Pro zkoumání společnosti a kultury je pro nás podstatných hlavně posledních 6 kapitol. K odhadu poměrů, které mohly panovat v pravěké společnosti využívají autoři příkladu „primitivních“ afrických kmenů, které se stále živí sběrem a lovem, a snaží se vyvrátit některé mýty, které o nich panují. Ukazují, že jejich členové žijí v malých otevřených skupinkách, jejichž území se navzájem překrývají, což umožňuje pohotově řešit vzájemné konflikty a zároveň to dovoluje vyrovnávání místních přebytků a nedostatků potravy. Hlavními rysy jsou v rozporu s předsudky soudržnost, sdílení a spolupráce.