Isaac Bashevis Singer Isaac Bashevis Singer (jidiš: Jicchok Baševis Zinger, יצחק באַשעװיס זינגער; nar. 21. listopadu 1902, Leoncin v Polsku – 24. července 1991 Miami, USA) byl americký spisovatel židovského původu, nositel Nobelovy ceny za literaturu (1978). Mladá fronta, Praha, 1993, vázaná s přebalem, krásný stav.
Rada židovských náboženských obcí, 1975, Praha, celoplátěná vazba s přebalem, ten je místy potrhán, 185 str., na spodní ořízce malá skvrna, jinak dobrý stav.
Arnošt Lustig Naše vojsko, Praha, 1963, celoplátěná vazba s přebalem, nesouvisející dedikace, pěkný stav. Čtyři povídky odehrávající se v době druhé světové války v Praze. První Dívka s jizvou vypráví příběh děvčete, kterému Němci zabili otce i matku. Hrdinou druhé První před branami je asi třináctiletý chlapec, který umírá na hlavni německého tanku proto, že příliš důvěřoval vojákům. Třetí povídka vypráví o Němce žijící za okupace v Praze Modrá den a čtvrtá Hodiny jako větrný mlýn líčí osud několika lidí, kteří se v květnových dnech roku 1945 ukryli ve sklepě židovské radnice.
Prof. Josef Velenovský Ludvík Souček, Praha, 1932, původní nakladatelská brož je ve výborném stavu včetně přebalu. Na UK vystudoval botaniku a filozofii (1878–83); patřil k žákům botanika Ladislava J. Čelakovského (1834–1902, zavedl u nás soustavné studium srovnávací rostlinné morfologie). V r. 1885 se na UK habilitoval, 1892 byl jmenován mimořádným a 1898 řádným profesorem botaniky (na UK působil do r. 1927, mj. s Bohumilem Němcem, 1873–1966, orientovaným na rostlinnou anatomii a fyziologii). Významných badatelských výsledků dosáhl zejména v oblasti mykologie a srovnávací morfologie rostlin. V Praze založil Botanický ústav a řídil tamější botanickou zahradu. Svéráznými úvahami (především ve spisu Přírodní filosofie) zasáhl i do filozofie, kde chtěl navázat na Marešovu kritiku pozitivismu, naturalismu a na jeho úvahy metodologické. Při tom (a při studiu paranormálních jevů) se dostal pod vliv krajního spiritualismu, okultismu. K. Vorovka ho označil za „magického idealistu“ (a své recenze I. a II. dílu Přírodní filosofie v Naší vědě zařadil do seznamu svých publikací „týkajících se okultismu“). Základními kategoriemi V. přírodní filozofie jsou hmota, duch, éter. Hmota je všude v prostoru spojena éterem s duchem, duch je pojítkem všeho, a proto duchovní svět je tím pravým světem (F. Krejčí psal v této souvislosti o V. „kosmickém psychismu“). Proti evolučnímu názoru kladl asi dvacet nových principů, např. princip organické harmonie (vzájemné podpory živočichů). Ve V. příspěvcích o otázkách společenských, kulturních a politických je zřejmý jeho politický konzervatismus, odpor vůči domácí „realistické tradici“ a také antisemitismus. O své knize Literární studie, která je velmi svérázná a vyjadřuje celou komplikovanost autorovi složité povahy píše sám autor: “Vím, že jako při vydání Přírodní filosofie a Obrázků i tato má kniha bude od žurnalistů a spisovatelů umlčována, poněvadž mluví otevřeně pravdu a nelichotí mocným a nešplhá za redaktory. Ale nad tím ostávám již klidným v přesvědčení, že šplhavcům patří přítomnost, poctivým budoucnost. I to naplní mme radostí, když těch málo mých čtenářů nalezne v mé knize odpověď na podivné poměry, jež vyvinuly se po převratu r. 1918, což jsem již za války v Přírodní filosofii předpověděl.”. Antisemitismus, extrémní postoje a extrémní postoj ....